Znáte Viky a víte, co je triatlon? Naše nová spolužačka z kvinty zvládá tři sporty najednou!

 

Nejdřív bys mi mohla popsat, co triatlon přesně je?

​

Triatlon jsou tři sporty najednou. Je to nejdřív plavání, kolo a nakonec běh. Takhle je to všude stejně za sebou. Délky tratí bývají různé. Například v Českém poháru 400 m plavu, pak 9 km jedu na kole a nakonec 3 km běžím.

​

To zní dost náročně. Jak si k takovému sportu přišla?

​

Od malička mě moji rodiče směrovali ke sportu a už jako malá jsem si triatlon párkrát zkusila. Moje mamka se nejdřív účastnila chebského závodu Dřevěný člověk, právě ona mě nejvíce vedla ke sportu.  Díky ní dělám sama triatlon už dva roky. Všechno to začalo, když jsem kvůli své kamarádce začala chodit na cyklistiku. Po měsíci mě dali na triatlon. Iniciativa přišla nejspíš od trenéra, který sháněl do týmu nové lidi a viděl ve mně jakýsi talent pro tento sport.

​

Už jsi byla na nějakých závodech? A jaké jsou tvé úspěchy?

​

Ano, na několika závodech už jsem byla. Triatlon dělám druhým rokem, první rok jsem se se závody hlavně seznamovala. Letos jsem dokonce vyhrála samotný Karlovarský pohár. Ale můj největší úspěch bylo 2. místo na Českém poháru v Xterře. Další úspěch bylo 5. místo na mistroství České republiky v Duatlonu. Tohle jsou právě zatím moje největší úspěchy. Jinak závodím i na biku, na kolech. Momentálně sice ještě neznám výsledek, ale myslím si, že budu první, nebo druhá.

​

To jsou skvělé úspěchy. Zajímá mě, jak třeba vypadají takové tréninky?

​

Asi bych měla nejdřív říct, že trénuji za PROFI SPORT Cheb. Většinou trénujeme šestkrát týdně s tím, že v tom jsou započítané závody. Hlavní sezónu závodů máme v létě, takže v zimě máme přípravu. Příprava je samozřejmě mnohem náročnější, abychom byli pak na sezónu připravení. Samotné tréninky se nám každý týden mění a někdy je máme dokonce dvoufázové. Například teď, kdyby nebyl koronavirus, tak bych v pondělí a ve čtvrtek šla hodinu a půl běhat, v úterý na dvě hodiny na kolo a ve středu a v pátek plavat, sobota bývá volná a v neděli máme zhruba čtyřhodinovou vyjížďku na kole. K tomu máme ještě další soustředění během roku.

​

To musí být náročné nejen fyzicky, ale i časově. Jak to zvládáš dohromady se školou a co tvůj soukromý život?

​

Časově je to velmi náročné. Moc volného času, jak je vidět, nemám. Dobré ale je, že mám přátele právě v týmu, a i díky tréninkům s nimi trávím hodně času. Se školou je to až teď trochu složitější. Dřív jsem se tolik učit nepotřebovala, protože jsem toho hodně pochytala vždy ve škole. Teď se na učení musím dívat jen po večerech, protože jindy přes den nemám moc času.

​

Vím, že připravujete článek na téma ženy ve sportu. Jaká je v tomhle ohledu tvá zkušenost?

​

V mojí kategorii není rozdíl v délce tratí u holek a u kluků, ve starších pak rozdíl už je. Sice závodím ještě na amatérské úrovni v kategorii starší žákyně, ale už někdy bývají i finanční odměny za výhru. A už tady platí, že kluci dostávají větší obnosy.

​

A to tě neštve? Jak vlastně vypadá váš tým? Řešíte to tam někdy?

​

Je nás jenom pět, čtyři holky a jeden kluk. A samozřejmě mě to štve, ale u nás v týmu to moc neřešíme. Věnujeme se spíš sportu samotnému. Děláme to, protože nás to baví a obnos ve výhře zatím není asi tak důležitý. Navíc jsme tam moc dobrá parta přátel.

​

Co na sportu vidíš a jak si myslíš, že je důležitý?

​

Myslím si, že sport je dobrý k odreagování se a celkově k relaxaci. Vždycky je dobré, když člověk pro sebe něco dělá.