Čím chci být, až budu velký?

Zjistěte, jaký jste studijní typ

Pomalu už dokončuješ školu, ale stále nevíš kam dál? Cítíš se zmatený uprostřed křižovatky rozhodování a hodila by se ti cenná rada? Přesně proto je tu náš článek, který ti má pomoct v zamyšlení a navést tě ke správnému rozhodnutí.

​

            „Čím chceš být, až budeš velký?“ Otázka, kterou zajisté slyšel každý z nás. A přece jen jsme všichni znali odpověď. Jako malé děti jsme nepřemýšleli o tom, zda je daná práce dostatečně finančně ohodnocená, nebo snad zda bychom díky ní dosáhli vysokého postavení ve společnosti. Dítě uvažuje jasně, řídí se tím, co chce a nehledí na žádné jiné okolnosti. Zkrátka bez sebemenšího váhání jsme si byli jistí. Tak proč si nejsme jistí ani teď?

                Jak jde člověk dál životem, chtě nechtě je vystaven řadě vnějších vlivů. Zkrátka všude panují určité nároky. Škola nás učí o vzdělaných lidech a pak hodnotí, jak jsme jejich vědění převzali. Koneckonců škola tu opravdu je od toho, aby nás učila nové věci a na základě našeho porozumění nás hodnotila. To ale neznamená, že se tak musíme hodnotit i my.

                „Další pětka z chemie? Ty bys vážně nemohl být doktorem, zkus raději něco jiného.“ A dětský sen je rázem pryč. Postupně získáváme pocit, že naše sny se zásadně lišily od reality. Ale proč si tedy naše dětské já tuto konkrétní profesi vybralo?

                „Až budu velký, chci pomáhat ostatním.“ Zní vám to povědomě? Možná, že až moc, a není divu. Většina dětí se totiž řídí emocemi namísto racionálního myšlení. Když vám malé dítě řekne, že chce být veterinářem, protože má rádo zvířata, myslí to naprosto upřímně. Cítí k nim určité emoce, a proto jim chce být celý život nablízku.

                Čím jsme starší, tím více začínáme přemýšlet nad okolnostmi naší vysněné profese. Zjišťujeme, že v potřebných předmětech jsme ve škole spíše průměrní a nabýváme pocitu, že daná profese pro nás není. Avšak zapomínáme na své dětské já, které vybíralo srdcem.

Ať už se rozhodneme jakkoliv, vždy si můžeme najít cestu k úspěchu a ke štěstí. Život nám dává nekonečně mnoho možností. Zásadní rozdíl však vnímám v tom, jestli se necháme vést hlavou, nebo srdcem. Naše dětské já v tom mělo jasno. A vy?

​

​

Určitě vás také napadlo…

​

• Jak mám vědět, jaký obor se ke mně hodí?                                                                                            Může v tom hrát roli také oblíbenost daných barev a předmětů, protože člověk si lépe pamatuje věci, které mu připomínají něco, co má rád (anebo naopak nemá rád, takže na to jen tak nezapomene). 

​

• Mám dát na rady okolí, nebo spíše na sebe?                                                                                             Každá rada je dobrá, ale jsi to ty, kdo bude dělat danou profesi podstatnou část svého života. Rozhodně svůj názor nezanedbávej.                                                                                                                  

• Co se stane, když zvolím špatně?                                                                                                                Získáš zkušenosti, poučíš se z nich a zkusíš něco jiného.. 

​

• Co když stále nevím, čím se chci jednou živit?                                                                                           Nejsi v tom sám. Koneckonců je to otázka budoucnosti – a kdo na ni zná přesnou odpověď? Každý z nás má své odrazové můstky, své sny a dovednosti, které může použít jako základ svého budoucího života. Být si jich vědom je základem základů.

​​

Na závěr něco k zamyšlení…

​

Je studium na vysoké škole opravdu tak důležité?

Zajímavá otázka, že? To, jestli znamená v dnešní době studium na vysoké škole skutečný úspěch, si každý musí určit sám, přece jen máme každý odlišné preference.

                Pro někoho může být studium na vysoké škole opravdová nezbytnost a pro jiného zase naprosto nepodstatná věc. Jde o priority, cíle a ambice, jak vysoké je daný jedinec má, je už věc jiná. Někomu stačí ke štěstí málo a jiný toho chce od života poněkud více.

                Každý si vybíráme svou vlastní „studijní cestu“ podle toho, čím (lépe řečeno kým) jednou chceme být a jaké povolání chceme vykonávat. Pokud budu chtít být doktor, právník nebo pedagog, je jasné, že se to bez studia na vysoké škole neobejde. Na druhou stranu jako truhlář nebo automechanik si s výučním listem bohatě vystačím.

​

Které obory budou do budoucna potřeba? Nahradí nás brzy roboti?

Vývoj se žene nezastavitelně kupředu, jen si vezměte, když byli naši rodiče ještě děti a přicházely první bezdrátové telefony, vlastnit takový telefon byl naprostý unikát a jen málokomu se to poštěstilo. Nebyli zvyklí na to, že by mohli kdykoliv vytáhnout svůj telefon ze zadní kapsy u kalhot, aby komukoliv zatelefonovali. A teď? Viděli jste ve škole, ať už svého spolužáka, nebo někoho ze starších, popřípadě mladších ročníků, že by neměl svůj vlastní mobilní telefon? Neviděli, co? A přitom je to otázka jen další generace.

​

Takže jak máme vlastně vědět, které obory budou do budoucna zapotřebí?

Odpověď je naprosto jasná. Vždycky tu budou nenahraditelní doktoři, po kterých je velká poptávka, stejně tak po ruční práci a řemeslech. Určitě se vyplatí studovat technologická zaměření, s přibývajícími vymoženostmi přibývají i velká očekávání, takže s robotikou nebo elektromechanikou určitě nešlápnete vedle. V poslední době jsou dost opěvovány obory zabývající se kybernetickou bezpečností, do kterých se momentálně vkládají velké naděje. Ať už si vyberete cokoliv, vždy existuje spousta možností k uplatnění.

​

​