Sama o sobě

 

Ještě před rokem a půl jsem vůbec nepřemýšlela o tom, co se mnou bude v budoucnu, ale pak se mi otočil život vzhůru nohama. Ráda bych úspěšně vystudovala vysokou školu designu/stavebnictví a pak podnikala společně s tátou v jeho firmě s nábytkem.

 

„prototyp dochvilného studenta“​

 

Později bych ráda založila rodinu a žila pohodovej život. Ve volném čase ráda koukám na seriály a chodím na různé výlety do přírody s rodinou nebo přítelem. Samozřejmě taky ráda trávím čas s kamarády.

​

Pohled spolužaček

​

Naše Anička není zrovna prototypem dochvilného studenta. Kdybychom měli spočítat její pozdní příchody, nestačilo by nám na to ani 10 rukou. V zimních dnech si libuje v tlustých, minimálně trojvrstvých punčocháčích a její půvab připomíná spíše módu Albrechta z Valdštejna. I přesto všechno je to ale naše hodná Anička, která je vždy nad věcí a nikdy nezkazí žádnou zábavu. Když může, tak pomůže a poradí a svoje holky nikdy nenechá ve štychu. (Eva P., Linda D., Veronika V.)

​

Pohled učitele

  

Za ta léta znám Aničky vlastně tři. Nejstarší je roztomilá a mám ji spojenou s upřímně nevinnýma dětskýma očima a se slohem o lahodné bábovce, doplněným o fotografii. Druhá je rozverná a bezstarostná, jejíž smích, rozléhající se po chodbách staré budovy, by našel široké uplatnění v dabingu holywoodských filmů všech žánrů. A třetí, současná, je dospělá a realistická. Pečlivost jí zůstala, i když pečlivě vybírá, do čeho ji investuje. Roztomilost vystřídal pronikavý pohled, který si nechcete znepřátelit, protože tušíte, že byste ho nemuseli snést. Hodně z té upřímnosti v něm zůstalo. (jch)

 

​