Medailonky oktavánů
Helena Kopečná

Sám o sobě
Ráda trávím čas s kamarády. Rekreačně sportuju, koukám na filmy a miluju seriály. Občas čtu a okrajově se zajímám o výtvarné umění. Umění mě vždy fascinovalo. Do budoucna bych se samozřejmě ráda dostala na vysokou školu. Upřímně, momentálně nevím na kterou, protože každé tři měsíce si svou volbu rozmyslím, ale brzy na to přijdu.
Pohled spolužáků
Když k nám Helča přišla na začátku školního roku, tak mi už od pohledu sedla. Jsem ráda, že jsme se začaly bavit a vzaly ji do naší skupiny. Je jedním z lidí, o kterých už od pohledu můžete říct, že bude hodná a přátelská. A přesně taková opravdu je, a navíc nápomocná a vtipná… a má spoustu dalších kladných vlastností! I přes to, že přišla až v oktávě, tak jsme se za těch pár týdnů ve škole tváří v tvář stačily trochu poznat. Škoda že s námi nebyla ve třídě už dříve. (Iveta N.)
Pohled učitele
Helena je vtipná. Znám ji hlavně po hlase a živě jsem ji viděl jen jednou, a to na mě zpod roušky vtipkovaly její oči, když mi barvitě líčila, jak jsem se jí coby noční přízrak pronásledoval ve snu papírnictvím po zavírací době. No hrůza, všude tma a toho papíru… Skvělou srandu má z matematiky, veškerých termínů odevzdání úkolů a omluvenek. Škoda že s námi nebyla ve třídě už dříve – to bych si jako třídní a matikář té srandy užil ještě více. Ale opravdu – rád bych to všechno podstoupil, kdyby s námi její přehled i nadhled byly už dříve. (jch)